Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Zámek na dobové pohledniciNázev obce Všeradice je pravděpodobně odvozeninou vlastního jména Všerad; pod tímto názvem je obec uváděna již ve 13. století, kdy zčásti náležela Oldřichu Zajícovi z Valdeka. Ten zdejší popluží daroval klášteru augustiniánů poustevníků ve Svaté Dobrotivé, který sám roku 1262 založil.

 14. a 15. STOLETÍ

Panské sídlo zde bylo již ve 14. století – k roku 1343 se připomíná Vojslav ze Všeradic, znovu je zmiňován ještě roku 1356. V této době je ve Všeradicích zmiňován poprvé také farní kostel, jehož podací právo bylo rozděleno mezi pány na Lochovicích, Trnové a Všeradicích, rovnoměrně měl každý třetinu. Roku 1358 drželi podací právo ke kostelu rytíř Martin z Trnové, Bořivoj ze Svinař a Honorius ze Všeradic. Roku 1371 to pak byli Bohuněk řečený Záruba, Jan z Trnové, Albrecht a Vojslav ze Všeradic, roku 1374 pak Albrecht ze Všeradic. Velmi zajímavý je údaj z roku 1379, kdy je připomínán Petr z Nevida, „...purkrabě a správce hradu ve Všeradicích“. V této době získali Všeradice pánové ze Svinař; z tohoto rodu pocházeli Zachař ze Všeradic a jeho bratr Bořivoj, seděním na Chrustenicích, připomínaní v letech 1380 – 81. Roku 1401 je připomínán Albert ze Všeradic, seděním na Svinařích, poté roku 1411 Bohuš ze Všeradic.
Za husitských válek zde zřejmě došlo ke značným změnám a již roku 1427 náležely Všeradice Bořivoji z Lochovic. K Lochovicím také nadále náležely, v pozdějším období pak ke hradu Okoři. Majitelé zde již zřejmě většinou nesídlili a často se střídali.

 16. a 17. STOLETÍ

Roku 1470 se ves a tvrz uvádějí jako majetek pánů z Donína, majitelů hradu Okoře, roku 1510 náležely Bedřichu z Donína, který téhož roku prodal „...Všeradice tvrz, dvůr a ves s podacím, vsi celé Trnov, Hlážovice a Nesvačily...“ Litvínovi z Klinštejna, pánu na Hořovicích. Po jeho smrti byl celý jeho majetek kolem roku 1520 rozdělen mezi jeho dcery. Všeradice získala spolu s dalším majetkem Lidmila z Klinštejna, která je roku 1554 odprodala Janu mladšímu Hořovskému z Říčan. Ten zemřel roku 1568 a od jeho vdovy převzali všeradický statek jeho bratři Václav a Heřman, kteří jej o rok později prodali Kunatovi a Kryštofovi Pešíkům z Komárova a na Valdece. Jmenovitě se jako součásti této koupě uvádějí „...tvrz, dvůr a ves Všeradice s podacím a mlýnem pustým, vsi Trnová, Nesvačily a Hlážovice a vsi pusté Drahlovice a Lhota“.
Roku 1574 koupil Všeradice císařský rada a sekretář Mikuláš Valter z Valteršperka a na Lochovicích, po jeho smrti roku 1578 se jeho vdova Elena z Michlstorfu provdala za Kryštofa Vratislava staršího z Mitrovic a jemu roku 1580 celý majetek odkázala. Kryštofův syn Václav údajně kolem roku 1615 přestavěl tvrz na jednopatrový zámek a roku 1618 se oženil s Kryzeldou z Lažan, jíž učinil spoluvlastnicí. Po porážce stavovské rebelie byl Václav obviněn, že byl za vlády Fridricha Falckého rytmistrem, vyhledal však včas císařský pardon a zaplatil pouze pokutu, majetek mu byl ponechán. Po jeho smrti spravovala statek vdova Kryzelda, která jej obnovovala spolu s kostelem a vsí po vypálení Švédy roku 1640. Z této doby také zřejmě pochází popis tvrze, uváděný Augustem Sedláčkem :
„...tvrz od kamene vystavěná a šindelem pokrytá, v níž byl dostatek místností. Když se do tvrze vcházelo, byly po pravé straně při zemi dvě světnice pro čeládku, za nimi dvě světnice pro drůbež, potom pekárna, kde se chléb válel, a druhá pekárna s pecí klenutou dobře opatřenou, potom byly kuchyně klenutá, čtyři sklepy klenuté při zemi a dvě komůrky. Nad tímto přízemím bylo sedm světnic, v nichž se nacházelo osm prkenných kancelářů, dva sklepy klenuté a kaplička klenutá. Nad tím nahoře pod střechou byla sýpka na několik set korců ssutého obilí a jedna prkenná kancelář“.
Kryzelda z Lažan majetek velmi zadlužila, takže roku 1661 propadl věřitelům, zejména Zikmundu Markvartovi Tuněchodskému z Poběžovic, který roku 1666 ostatní věřitele vyplatil a Všeradice převzal sám. Usadil se zde, roku 1670 věnoval do zdejšího kostela nový zvon a údajně zde držel i „...vlastní, dosti pěkný dvůr, maje hofmistra, hofkaplana, laufry“ atd. Po jeho smrti roku 1684 převzal majetek bratr Jan, který zemřel již roku 1686 a Všeradice zdědil jeho nezletilý synovec Karel Zikmund Tuněchodský ze Strojetic, který je pak podržel dlouhou dobu. I za jeho vlády se zde opravovalo a stavělo – patrový špýchar na severní straně dvora má na trámu vyryt letopočet 1696. Karel Zikmund zemřel v květnu 1731 jako poslední svého rodu a byl pohřben ve zdejším kostele sv. Bartoloměje.

 18. a 19. STOLETÍ

bránaPo Tuněchodských získala Všeradice jako dědictví vdova Renata z Carles, rozená Běšínová z Běšin. Pro četné finanční potíže je však nepodržela dlouho, již o 10 let později prodává komisionelní smlouvou z 19. srpna 1741 všeradické zboží Janu Josefovi Wratislavovi hraběti z Mitrovic za 137 000 zlatých rýnských. Tato vysoká částka svědčí o tom, že všeradický statek musel být ve velmi dobrém stavu a plynuly z něj slušné výnosy. Za Vratislavů prošel dvůr se zámečkem dalšími, pozdně barokními úpravami a přestavbami – po roce 1742 byla pozdně barokně přestavěna zámecká budova a překryta novým krovem . Roku 1781 koupil Všeradice majitel osovského panství Jan Adolf hrabě Kounic., který je vlastnil až do roku 1804; tohoto roku zakoupil celé Osovské panství i se Všeradicemi František Xaver Schlindenbuch, který jej hned následujícího roku rozprodal; Osov získal apelační rada Václav Ubelli ze Siegburgu, Všeradice Jindřich Neumann z Maisenthalu. Roku 1817 od něj Václav Ubelli ze Siegburgu Všeradice koupil a připojil je definitivně k Osovskému panství, kde zůstaly dalších více než 100 let. Velmi záhy, roku 1818 zakoupil celé Osovské panství Josef Wratislav hrabě z Mitrovic, jehož předkové již v minulosti Všeradice vlastnili.
Za Wratislavů se uskutečnila přestavba někdejšího zámečku na administrativní budovu; k této přestavbě se zachoval plán, uložený dnes ve fondech schwarzenberské stavební správy v SOA v Třeboni. Plán, datovaný 10. března 1832, zachycuje půdorysy obou podlaží někdejšího zámečku s navrženými stavebními úpravami, nadepsán je „Plan zur Adaptirung des Wscheratitzer Schlosses zu einem Amthause...“. Plán podepsal Johann Philipp Jöndl (1782 – 1870), architekt a stavitel, jeden z nejvýznamnějších představitelů pozdního klasicismu v Českých zemích. Jöndl působil jako dvorní stavitel předních šlechtických rodů; pro Wratislavy mimo jiné přestavoval také zámek a farní kostel v Čimelicích nebo zámek v Tažovicích na Strakonicku, podílel se také například na přestavbě Místodržitelského letohrádku v pražské Stromovce nebo na stavbě zámku Kačina (pro hrabata Chotky).
Roku 1840 se Všeradice dostaly s Osovem jako dědictví do držení orlické větve Schwarzenbergů. Z téhož roku také pochází zaměření dvora i vsi v rámci tzv. Stabilního katastru. Je zde dobře patrno velkorysé založení zámku a hospodářského dvora včetně zámeckých parků. Centrální obdélné nádvoří bylo na jihozápadě ohraničeno jednokřídlým obytným stavením. Na straně jižní stály stodoly, na východě stáje pro dobytek, tažné koně a řezárny, v nichž se připravovala píce. Na straně severní byl obilní špýchar, seníky, dřevníky a lednice na chlazení mléka. Uprostřed dvora byla kašna, kam se podzemním dřevěným potrubím přiváděla voda z potůčku Velice. Přebytečná voda odtékala do rybníčku pro chov drůbeže.
K obytné budově přiléhal koncepčně založený park, uzavřený na západní straně rozsáhlou přízemní budovou ovčína.
K roku 1848 byly Všeradice jako součást osovského panství v držení Josefiny kněžny ze Schwarzenbergu.
Další úpravy, o nichž nemáme přímé zprávy, proběhly na sklonku 60. let 19. století; po roce 1868 byl nad hlavní budovou vztyčen nový krov .
Z doby Karla III. ze Schwarzenbergu se ve fondech schwarzenberské stavební správy v SOA Třebon dochoval další historický plán někdejšího zámečku. Je datován 16. června 1875, není signován a nese nadpis „Plán obytného stavení ve všeradském dvoře“. Jeho účel není jasný, snad se zde tehdy prováděly nějaké stavební úpravy, nejspíše však šlo jen o drobné vnitřní adaptace. 

 20. STOLETÍ

starý špýcharV majetku Schwarzenbergů zůstal všeradický dvůr jako součást osovského velkostatku až do 1. pozemkové reformy. V jejím rámci bylo roku 1924 šest ze sedmi dvorů osovského velkostatku zabráno a rozparcelováno nebo přeměněno ve zbytkové statky. Tento osud stihl také všeradický dvůr, jeho budovy byly odprodány tzv. sociálnímu družstvu Sociálně – demokratické strany a pozemky byly rozparcelovány malozemědělcům. Roku 1930 koupil všeradický zámek s dvorem ing. Herman, který nechal zámeckou budovu rozsáhle přestavět a zmodernizovat. Roku 1948 byl zámek s dvorem zestátněn a převeden do správy Státního statku Lochovice. Roku 1968 byla na průčelí budovy vedle vchodu osazena deska, připomínající že se zde roku 1785 narodila autorka „České kuchařky“ Magdalena Dobromila Rettigová.